REALIZOVANÉ OBRAZY NA MÍRU

Původní Klimtův portrét Adele Bloch-Bauer je čtvercový a celý zlacený.

Klientka měla tento obraz moc ráda, ale na celý skoro metr a půl velký obraz v domě nebyl prostor. Proto jsme se společně domluvily, že uděláme výřez obrazu a zrcadlově ho otočíme, aby lépe sedl do interiéru.

Toto je návrh na ořez a úprava dolní části obrazu, aby výřez lépe kompozičně fungoval i sám o sobě.

Práce na této zakázkové malbě začala jako obvykle lovem informací na internetu, v knihovně i v galerii.

V Praze ve Veletržním paláci máme Klimtův obraz Panna sní o smyslnosti. Vidět ho na živo mi pomohlo pochopit křehkost Klimtova kontaktu s plátnem.

Klimtův otec byl zlatník. Tahle informace mi zase pomohla pochopit, proč se hodně jeho obrazů tak blyští.

Začala sem se strukturou a pak jsem plochy zdobila různými plátkovými kovy.

Na fotografiích můžete vidět část procesu vzniku obrazu. Poslední fotky jsou detaily hotového obrazu

Při pracích, které trvaly skoro půl roku, jsem si se zájmem četla o oné Adele a jejím osudu. Taky jsem nad ní hodně přemýšlela. No… asi není divu, když jsem s ní strávila tolik večerů.

Byla to opravdu podivuhodná žena.
A už konečně chápu, proč jí byl Klimt tak okouzlen a proč se dochovalo hned několik jejích portrétů.

Některé lidi prostě stojí za to si připomínat.

Toto je předloha a z ní vycházející návrh.

Zadavatelé znali mou dosavadní tvorbu a líbila se jim reprodukce obrazu The Temptress.

Jejich přáním bylo, zda by bylo možné vynechat cigaretu s popelníkem a vyměnit boty za něco elegantnějšího.

Když už jsem dělala tyto změny, tak jsem doporučila to celé víc učesat. Hnula jsem i s formátem, kompozicí a rovnou jsem vyměnila i modelku.

A oni s tím k mé velké radosti souhlasili.

Zde je pár fotek z procesu tvorby.

Malba obrazu je tak trochu jako stavba domu. Nejprve se vykope díra a pak se staví obvodové zdi.

No a občas se i bourá a přestavuje.

Já sem tady dost hýbala například s barvou fasády, která prosvítá na levé straně obrazu.

Stále se mi nedařilo najít odstín, který by podpořil celkovou atmosféru obrazu.

Jak to všechno dopadlo vidíte na následující fotografii.

Toto jsou dva návrhy na obraz. Zadáním od klienta bylo vytvořit obraz v duchu Mikuláše Medka z jeho abstraktního období se strukturou.

Prošla jsem si jeho tvorbu, zkoukla prastarý dokument na ČT a zašla do knihovny. Ano do knihovny, protože jsem s překvapením zjistila, že i google má své limity.

Pak začaly testy materiálů, které nebraly konce. Došlo to tak daleko, že jsem si koupila stoletou knihu v antikvariátu s několika recepty na „domácí temperu“.

Dospěla jsem minimálně k poznatku, že pigment titanové běloby opravdu nejde vyčistit z tmavé kuchyňské linky.

Medek si temperu míchal sám a vůbec všelijak experimentoval s materiály. Například do temperové struktury pak řezal noži a dalšími ostrými předměty.

Taky to byl tak trochu blázen na útěku a rozhodně nerad se podvoloval režimu.

Trvalo to měsíce, než jsem se konečně pustila do obrazu. Své vlastní zaujetí testováním všelijakých nekompatibilních hmot si vysvětluji tak, že jsem chtěla podvědomě pochopit i Medkovo komplikované „já“.

Bylo to úplně jako biblický zápas Jákoba s andělem.

Všechen boj najednou zázračně utichl v tu chvíli, kdy stěny atelieru rozvibrovala Beethovenova devátá symfonie.

Heureka!

Zadání bylo v tomto případě jednoduché a příjemné.

Zhotovit obraz na podkladě Goghových růží. Klientka si přála abych respektovala umělcovu práci, ale zároveň vložila do díla i kousek sebe.

Na fotografiích je vidět hotové dílo i s detaily obrazu.